Stanovisko České pediatrické společnosti k nošení malých dětí v šátku či závěsu – tzv. „šátkování“ - pro a proti

Kromě názorů odborníků ze zahraničí na nošení dětí si nyní můžete přečíst i oficiální stanovisko České pediatrické společnosti, ve kterém se mimo jiné uvádí mnoho kladných skutečností, které Vám nošení dětí přinese. Mezi ty nejdůležitější patří kontakt dítěte s rodičem (úzká psychická vazba), děti díky bezprostřednímu ukojení jejich potřeb méně pláčou a jsou klidnější, nošení dětí má také velmi příznivý vliv na kojení, může být i prevencí laktační psychózy a poporodní deprese. Nošení také slouží jako prevence kojeneckých kolik - pokrčené nožičky, teplo a tlak na bříško zvyšují peristaltiku. Nošené děti mají větší rozhled a více impulzů, stávají se dříve nezávislými. Nošení dětí má příznivý vliv i na fyzický a psychický vývoj. Nošení dětí je i prevencí plagiocefalie (dítě nemá slehlou hlavičku od dlouhého ležení na zádech). Nošení dětí je i prevencí SIDS - je ale důležité dbát na správné zásady nošení a nosit vertikálně (ne v kolébce, ve které má dítě hlavičku přitisknutou ke svému hrudníku).

Dovolujeme si připojit malý přehled ergonomických nosítek vhodných od narození (dají se upravit i pro novorozence): 

Caboo - šátkové nosítko z elastického materiálu vhodné i pro velmi malá či nedonošená miminka, dle našich zkušeností poslouží přibližně do půl roku, pak je vhodné přejít na klasické ergonomické nosítko s polstrovanými popruhy

Storchenwiege - oblíbené šátkové nosítko, které lze upravit i na novorozence - stahování mezi nožičkami i na bocích miminka. Nosnost je 15 kg, ale dle zkušeností je pohodlné přibližně do roka, pak je dobré jej vyměnit za polstrovanější nosítko.

Monilu UNI Start - rostoucí ergonomické nosítko ušité ze šátkového materiálu s klasickými popruhy na přezku a s polstrovaným bederním pásem. Lze ho krásně zmenšit i na úplně malé miminko, je velmi měkké, pohodlné. Vydrží přibližně do roka. (Vyrobeno v Česku)

Tula FTG (Free-to-Grow) - rostoucí ergonomické nosítko s pevnějším bederním pásem a polstrovanými popruhy, dle výrobce je možné nosit od narození, dle našich zkušeností ale záleží na velikosti miminka, někomu sedne od narození, někomu sedne lépe třeba až na konci šestinedělí. Nosnost je 20kg, ale reálně vydrží cca do 1-2 let (opět záleží na velikosti dítěte)

Manduca XT - rostoucí ergonomické nosítko s pevnějším bederním pásem a polstrovanými popruhy. Dá se zmenšit mezi nožičkami, ale přesto některým drobnějším dětem sedí dobře třeba až na konci šestinedělí, pro opravdu malá miminka doporučejeme spíše Caboo, Storchenwiege či Monilu UNI Start. Nosnost je 20 kg, ale reálně vydrží do 2-3 let (záleží na velikosti dítěte)

Ergo Adapt - trochu tužší a polstrovanější nosítko s pevným bederním pásem, jehož součástí je i bederní opěrka vzadu. Dá se nastavit šířka podle velikosti miminka, nosnost má 20 kg, ale reálně vydrží do 1-2 let (dle velikosti dítěte)

Pokud chcete s nošením začít až přiblitžně od 2 měsíců, pak doporučujeme vyzkoušet (kromě výše zmíněných) i oblíbená rostoucí nosítka šitá ze šátků, vydrží Vám přibližně do 3 let:

Monilu UNI (Vyrobeno v Česku)

Lenka 4ever (Vyrobeno ve Slovensku)

Lenny UpGrade (Vyrobeno v Polsku)

Všechna tato nosítka můžete vyzkoušet v našem kamenném obchodě a případně si je i půjčit k vyzkoušení domů. Půjčovné lze řešit i přes eshop.

Nyní se vrátíme ke stanovisku České pediatrické komory. Ve stanovisku jsou samozřejmě zmíněna i možná negativa nošení, zejména obava z předčasné vertikalizace, se kterou se bohužel v ČR stále ještě často setkáte. Existují lékaři a fyzioterapeuti, kteří Vám nošení budou chtít rozmluvit, existují ale i informovaní lékaři a fyzioterapeuti, kteří nošení doporučují a mají s ním i vlastní zkušenosti. Bohužel se zde stále objevují názory, že dítě má hlavně ležet a že vertikální poloha je pro malé miminko škodlivá. Není to ale pravvda, dle studií, které byly provedeny v zahraničí, je tato obava neopodstatněná. Navíc si musíme uvědomit, že kočárky lidstvo používá jen velmi krátké období, děti se nosily od pradávna (a některé národy nosí stále a kočárky neznaí), děti jsou k nošení od narození přizpůsobeny, a pokud by nošení dětí mělo být pro vývoj člověka jakkoliv škodlivé, tak bychom už dávno vymřeli.

Odkaz přímo na text od CPS je zde: http://www.cpsjep.cz/cz/dokumenty/Noseni_v_satku.doc

Česká pediatrická společnost

předseda: Prof. MUDr. Jan Janda, CSc.

Pediatrická klinika FN Motol

V úvalu 84, 150 06 Praha 5

telef. +420 22443- 2001, fax –2002, jan.janda@lfmotol.cuni.cz

vědecký sekretář: Doc. MUDr. Oldřich Pozler, CSc.

Dětská klinika FN Hradec Králové

Sokolská 581, 500 05 Hradec Králové

telef. 775685504, pozler@lfhk.cuni.cz

 

Stanovisko České pediatrické společnosti  k

nošení malých dětí v šátku či závěsu – tzv. „šátkování“ - pro a proti

Definice termínů:

Klokánkování

– angl. kangaroo mother care (KMC)
- standardizovaná metoda, využívající v péči o předčasně narozené děti a/nebo děti s nízkou porodní hmotností bezprostřední kontakt mezi novorozencem a matkou (event. otcem). 
Metoda byla v 80. letech 20. století zavedena do praxe v porodním centru nemocnice v Bogotě, v Kolumbii. Tento způsob (24hodinový „pobyt“ novorozence na matčině těle -skin to skin v prvních dnech po porodu) nahrazoval tehdy špatnou dostupnost inkubátorů. Metoda se rozšířila především v dalších rozvojových zemích (jižní Amerika, Asie, Afrika), ale později pronikla i do zemí, kde problémem nebyl nedostatek moderní techniky (severní Evropa, USA, Kanada). 

Nošení dětí v šátku - šátkování

(angl. baby sling nebo babywearing, německy Tragetuch, Babytragen)
- dnes se rychle šíří zájem o nošení dětí v šátku i u nás v ČR, existuje řada specializovaných prodejen šátků s „poradenstvím“, jak metodu používat. Početné jsou i odkazy na internetu, bohužel často převládá spíše marketingová aktivita.

Etolog a biolog Bernard Hassenstein z BRD (mimochodem čestný doktor Karlovy Univerzity v Praze, 1992) studoval chování a vztahy mládě- matka během vývoje druhů. Prapůvodně byla savčí mláďata nidikolní (vázána na hnízdo, německy Nesthocker)- sem patří např. ptáci, štěňata a koťata- jsou zcela vázána na rodiče na jednom místě. Další typ je v němčině označován jako „Nestflüchter“ – mláďata jsou vyvinutější, schopna opustit po porodu brzy „hnízdo“ a sledovat zdroj obživy- matku (např. hříbě, tele). Jiným stadiem ve vývoji jsou další savci- opice, předchůdci primátů. Jejich mláďata jsou po porodu fixována na matku, drží se jí za srst, ale schopnost samostatného pohybu se objevuje až po určité době. Pro taková mláďata zavedl Hassenstein v roce 1970 v němčině pojem „Tragling“ (termín v angličtině „clinging young"). U nás později Šráček a Šráčková navrhli přiléhavý český pojem „nošenec“. Novorozenec resp. kojenec ale není schopen se matky držet, je to tedy „pasivní nošenec“.

Nošení dětí v šátku či „závěsu“

- angl. „Babywearing“ 
– je prastará metoda (nejen primitivní národy celého světa takto nosily, krmily a chránily své kojence i batolata). Dnes „nošení“ neslouží k náhradě inkubátoru, ale podporuje těsný vztah matka- dítě či dítě – otec. Je to i forma praktického transportu kojenců i malých dětí. Zájem o tuto metodu přinesla do euroatlantické kultury americká psycholožka Jean Liedloff . Ve své knize Koncept kontinua (orig. The Continuum Concept- vydané v roce 1975) prezentovala poznatky z výchovy dětí v kmenech jihoamerických Indiánů. Podtitul knihy je „hledání ztraceného štěstí pro nás a naše děti.“ Největší pozornost vyvolaly techniky nošení kojenců a malých dětí v pruzích látky nebo v závěsu. Tato metoda, u níž bohužel chybí jasné standardy, je stále populárnější i u nás. Výbor České pediatrické společnosti byl vyzván, aby k této metodě nošení kojenců a batolat zaujal stanovisko. Následující řádky shrnují možné pozitivní a negativní vlivy nošení dětí v šátku.

Nošení dětí v šátku, „šátkování“

Příznivé skutečnosti (vycházejí ze zkušeností psychologů i samotných rodičů)

- těsný kontakt dítěte s matkou/otcem – úzká psychická vazba
- snadný přístup k prsu a sání – lepší hmotnostní přírůstky (pozor ale na zvýšenou kazivost chrupu u dětí, které „neustále“ cumlají bradavku!)
- zvýšená sekrece oxytocinu matky při častém dráždění prsu jako prevence laktační psychózy a poporodní deprese matky
- nošené děti jsou od narození klidnější, méně pláčou- dochází k bezprostřednímu ukojení jejich potřeb (teplo, kontakt, výživa, péče a pozornost matky, event. otce)
- prevence kojeneckých kolik – tlak na bříško a poloha v šátku zlepšují peristaltiku
- dítě slyší matčin dech a tep, vnímá rytmické pohyby při chůzi- obdoba s obdobím před narozením 
- časná „socializace“ dítěte – v semivertikální či vertikální (svislé) poloze má větší rozhled a více impulzů, nošené děti se stávají dříve „nezávislými“, časně prokazují „samostatnost“ v dosahování potřeb (kojení apod.) 
- časnější psychický vývoj (hojné smyslové vjemy, zkušenosti, rozvoj svalového tonu a rovnováhy, časné učení) 
- prevence plagiocefalie (oploštělé záhlaví u dětí ležících na zádech ) 
- prevence rizika SIDS (spánek na břiše je znám jako rizikový faktor „syndromu náhlého úmrtí kojence“ – svá rizika SIDS má ale i „babywearing“- viz dále )

Možnosti nepříznivého dopadu „šátkování“:

- předčasná vertikalizace – obavy z možné deformity páteře či nevyváženého vývoje svalového napětí (pozn.: neexistují však studie, které by toto prokazovaly- Evelin Kirkilionis z University ve Freiburgu nenašla u 200 dětí, které byly nošeny, žádné významné odchylky od běžné populace) 
- pozice s těsnou addukcí kyčlí ( přinožení)– riziko tendence k možnosti luxace (vykloubení) kyčlí. Dítě by v šátku mělo mít pokrčeny nohy tak, aby úhel mezi stehenní kostí a trupem byl nejméně 90%, lépe ještě více. A přitom by abdukce v kyčlích měla být taková, aby úhel mezi stehenními kostmi byl skoro 90 stupňů. Pak je naopak tato poloha považována za příznivou pro správný vývoj kyčelních kloubů. 
- rizika časných úrazů – pád rodiče s dítětem v šátku, náraz o nábytek, veřeje dveří, větší akční dosah dítěte (kamna, horká voda, výše položené předměty a pod.) 
- riziko asfyxie (zadušení dítěte) v nevhodném závěsu – předklon hlavičky, ucpání úst a nosu tělem matky nebo látkou závěsu

Omezení rizik:

- vertikální poloha až v půl roce věku – do té doby poloha šikmá 
- vertikální závěs se širokou oporou hýždí a stehen 
- „žabí“ poloha s abdukcí kyčli (roznožení – poloha mezi prsy, na boku matky) 
- střídání stran, na které je dítě nošeno 
- dostatečný prostor, kde se rodič s dítětem v závěsu pohybuje (kuchyně atd.) 
- pevná fixace dítěte v šátku, závěsu či sedačce (správná technika používání ) 
- typ závěsu, velikost a poloha dítěte musí umožnit dostatek prostoru k dýchání a volný přístup k dýchacím cestám (certifikované pomůcky) 
- a hlavně“ „přiměřená“ doba nošení dětí v řádu „několika hodin denně“, určitě nelze doporučit nošení dítěte v šátku celý den!! Nošení dětí v šátku či závěsu tedy nemůže nahrazovat spontánní pohybovou aktivitu dítěte. Dítě reagující na okolí při smyslovém vjemu (především zrakovém) situaci prožívá a na tomto základě dosahuje svých potřeb především pohybovou aktivitou odpovídající vývojovému stupni dítěte. Funkce svalů (zajišťující držení, včetně při vzpřímené postavě), má také vliv na normální vývoj páteře, hrudníku, kyčelních kloubů. Tato aktivita by byla při příliš dlouhém „klokánkování“ významně omezena.

Souhrn:

Moderní společnost „znovuobjevila“ nošení kojenců a malých dětí („šátkování“, babywearing, Babytragen) jako ideální metodu úzkého kontaktu dítě- rodič. Za optimální považujeme především psychický aspekt této těsné vazby, u nedonošených dětí navíc i aspekt výživový, protiinfekční a termoregulační. Možné negativní dopady na vývoj skeletu – páteř, pánev, kyčle- sice nebyly přesvědčivě prokázány, nelze je však zcela bagatelizovat. Nesporná rizika (úrazy, zadušení) této metody však nutno brát v úvahu a správnými technikami nošení dětí je prakticky eliminovat. Z hlediska péče o dítě nejsou tedy proti nošení dětí v šátku zásadní námitky. Je ale třeba zdůraznit, že nelze doporučovat praktikování této metody jako „celodenní nošení“, časový faktor hraje důležitou roli, určitě není vhodné nosit děti v šátku skoro celý den. Nošení dětí v šátku či závěsu tedy nemá sloužit k cílené podpoře psychomotorického vývoje, ale je to pouze jedna z forem praktického transportu kojenců i malých dětí, který podporuje těsný vztah matka- dítě či dítě – otec, ale v v psychickém a pohybovém vývoji nemůže nahradit rozvoj spontánních pohybových funkcí. 
Zvláště u starších kojenců nebo batolat s hmotností přes 10 kg je třeba myslet i na fyzickou zátěž rodičů, kteří by dítě v šátku nosili mnoho hodin denně. 


za Českou pediatrickou společnost 
MUDr. Luděk Ryba a prof. MUDr. Jan Janda, CSc.,

text přehlédli a korigovali
Doc. PaedDr. Pavel Kolář, PhD., člen výboru Společnosti pro rehabilitační a fyzikální medicínu a Doc. MUDr. Tomáš Trč, CSc., předseda České společnosti pro ortopedii a traumatologii